Přejet do Gruzie se nám povedlo až na druhý pokus, protože hranice na východě byly uzavřené. Hned v prvním městě jsme vyměnili peníze a koupili pravý gruzínský koňak a pivo. To nám v Turecku chybělo….. byl dobrý.

Hned ráno vyrážíme do skalního města ve Vardzii. Na běžný turisty je ješte brzo a tak si ho prolézáme sami. Lezem i tam, kde se asi normálně nesmí a blbneme :-).  I když mě památky moc neberou, tak tohle stálo určitě za to.

Pokračujeme dál po vedlejší silnici. Ta se mění v enduro cestu. Něco pro mě a klukům se to taky líbí. Když sjíždíme ze sedla ve 2534m.n.m, tak mi odejdou přední brzdové destičky. Máme náhradní a tak je měním, ale jsem vzteky bez sebe. Před cestou jsem dal nový s kotoučem a po 5.tis km jsou v háji. Krám jeden. Kluci je neměnili a furt jsou v pohodě….

K jedinému přechodu z Gruzie do Ruska povodeň strhla silnici. Čekáme teď na azerbajdžánském velvyslanectví a zkoušíme dostat víza. Když se povede, tak pojedeme do Baku na trajekt. Držte nám palce!

Tom pro úplnost doplňuje (Honza si to kdyžtak smázne ) – další povídání o cestě přes Turecko od Yeada, který jim pomohl s opravou (viz minulý článek zde na webu) až k hranicím s Gruzií, vyšlo na webu GPS dozoru – zde.