Do Yakutska jsme ani nezajizdeli, jen nakoupili zasoby a pokracovali dal po M56. Daleko jsme ani nedojeli, protoze mi bylo dost blbe po predchozim vecirku s Rusama.

Informace z internetu a od mistnich se dost ruzni a tak jsme zvedavi, co nas ceka. Urcite je dobre si predem overit sjizdnost. Kvuli vysoke vode neni sjizdna po cely rok. Zakladni info se da najit na zde  a nebo autotransinfo.ru,  v kazdem bode na ceste by se melo dat natankovat a nakoupit. Jak jsme se presvedcili na vlastni kuzi, neni to pravda.

Konecne, muj velky motorkarsky sen. Stojim ve stupackach a jedu po rozbite Ceste kosti. Nadherny pocit. Kupodivu je povrch lepsi nez do Yakutska a mnohem mensi provoz. Jedeme cely den. Cestou nas predjizdi nekolik terennich aut a vypada, ze spechaji. Najednou zjistime proc. Cesta konci a je tu trajekt! Cumime jak suvy, co?! To jsme v zadnem cestopisu necetli. No, trajekt, je to ponton a k nemu privazana tlacna lod. Pristav neni, jen nasep….. reka ma nekolik metru nadstav a tak mame skoro strach, aby jsme reku Aldan prejeli. Po hodine a pul traverzu jsme na druhe strane. Kupodivu to stalo jen 150 rublu na osobu a moto.

Dalsi dny pokracujeme porad dal. Cesta je misty horsi i lepsi. Az do vesnice Teplij Kluc je to s velkou opatrnosti sjizdne i pro osobni auta. Vetsinou jedeme okolo 35kmh. Ale za vesnici zacne sranda. Cca 10km dlouhy usek, ktery je hodne rozjezdeny a rozhodne nemoznz projet osobnim autem. Dal se cesta zlepsi, ale porad nic moc. Potkavame ale hodne silnicaru, kteri na ni pracuji.

Na ceste se silene prasi. Obcas nam sprchne a pak to za to stoji. Horni vrstvicka se zmeni v kluzke bahynko a hned je na dvou kolech vetsi sranda. Do hloubky se to ale nerozjezdi. Kupodivu jsme cestou potkali jen jeden zapadly kamion.

Dojedeme az na rozcesti, kde se deli cesta na starou letni a novou. Je tu benzinka a tak tankujeme do plna. Sice vime, ze pro nas je asi stara letni cesta zapovezena, ale preci to musime zkusit. Na odbocce je novy most na kterem se pracuje. Nema napojeni na cestu, ale pro motorky a terenni auta obtizne sjizdne. Prvnich 30km je pohodova polnacka. Sem tam most ktery navazuje na cestu. Az prijedeme k prvnimu vetsimu brodu.

Chvilku vahame a pak se rozhodnu, ze to zkusim. Vyberu vhodnou cestu, vylozim motorku a jedu…. ty vole, to je hloubka, si vduchu rikam, kdyz me strhava proud a jedu korytem dolu. Motor uz je skoro pod vodou, ale jede to. Po chvili jsem na druhe strane. Docela si oddechnu. Tohle za to nestoji, zastavuju kluky a jeste se musim dostat zpet. To uz mam secvicene a jedu opet dolu s proudem….

Vracime se zpet a pokracujeme po nove ceste. Povrch se zlepsi a muzeme jet i na trojku. Uhanime az do Ust Nera. Tady doplnime zasoby i benzin. A dobre jsme udelali. Az do Susuman neni benzinka. Je to skoro 400km. Jidlo se neda sehnat vubec, az pred Magadanem. Aspon ze cesta se lepsi a obcas uhanime i 70kmh po sterku.

Poslednich 400km pred  Magadanem musime ujet na jeden zatah a je to pro nas dost kriticky. Zajic hned rano mine Kamaz, ale v jeho prachu uz nic nevidi a tak mine i silnici…. sjede do skarpy a vyvali se. Nastesti se mu nic nestalo. Motorka jen ulomeny kryt ruky a ohnuta spojkova packa. Opravime a jedeme dal. Pro zmenu ja mam 2 defekty na zadnim kole a Radek si pichnul jen jednou. Vecer dojizdime do Magadanu!! Super, jsme tu! Dokazali jsme to, jsme na konci sveta. Nadherny pocit.

Po predchozi domluve se tu potkavame s mistnim motorkarskym klubem Polarni Sovy. Ty se nas ujimaji. Zarizuji spani v byte a hlidane parkoviste. Dokonce slibuji pomoc pri preprave motorek. Uvidime. Budem tu ted nekolik dni nez to vyridime. Snad se povede….

Pro cestovatele: Polarni Sovy- predseda je Alexej +7 924 630 26 03, je dobre mu zavolat predem cca 1-2dni, aby se mohli na vas pripravit.