“Stojíme ve výjezdu na Brenner kousek za tunelem. Auto se uvařilo. Zastavte!” Tato sms nám přišla kousek před Insbrukem od Lukase a odstartovala naše společné zážitky.
 

!! Po kliknutí na obrázek se dostanete do galerie !!

Po příjezdu jsme zjistili, že je motor úplně uvařený, rozteklé plastové příslušenství, nestartuje a fouká snad úplně všude.

Přece to nezvzdáme! S Miduem rozeberem motor. Vítkovi ve spolupráci s Markem se daří v neděli odpoledne sehnat díly, které potřebujeme a vezou nám je z ČR.

Ve 2 ráno Vítek dojíždí na parkoviště a nám začíná noční směna. Motor skládme pokusem a omylem bez pořádného vercajku a zázemí. Po něklika telefonátech všem možným kamarádům se nám daří složit i rozvody a příjde na řadu start…… vrrrr, Jupí! Je to neuvěřitelný, ale motor kolem 8 hodiny ranní vrčí a může pokračovat dál.

My se Zuzkou jedeme napřed (jedeme zkratkou přes Passo Tonale) a Lukasovci chvíli po nás. Do depa jsem všichni darazili dobře. Jenom Transporteru cestou ješte odešlo řazení, brzdy a vybouchla baterka …. to snad není ani možné, že to auto furt jede.
První dva dny jsme všichni trávili po svém. I když jsou všude hrozný kopce a vedro, neleníme a jezdíme na kolech.

Na přejímky jdou Češi mezi prvníma. Kupodivu prošel náš Stresík bez jediného problému (jenom italské reklamy  jsme museli nalepit). Za to u dalších závoďáků využívá Zuzka znalosti italštiny a snaží se jim pomoci projít. Naštěstí jsou to jen lehké-řešitelné závady (krátké lemy, pásy, pásky na ruce, velikost tažného oka atd..). Poslední nepřijaté “auto”  zůstal long spider, kterému chyběla ruční brzda. Naštěstí jsou to kluci šikovný a dokázali ji během druhého dne vyrobit z kotoučové brzdy na kola.

V pátek zkoušíme cvičnou trať. Pro nás test končí dobře. Ale spider zůstává stát bez dobíjení v servisní zóně. Spolu s ním i Lukasovo číro. Píchnul…

Bohužel ani jeden z nich se tak nemůže účastnit slavnostního zahájení. To probíhalo ve vesnici Villagrande, kterou projely všechny týmy a byly představeny.
Po návratu začíná dohadování s organizátory. Všem autům, co stojí v servisní zóně, chtějí strhnout označení o technické prohídce.  Spider bohužel furt nejede a tak o ní přijde. Lukas má poslendí šanci a tak zběsile běžíme pro rezervu a vláčímě jí po louce z depa. Abych to urychlil tak pneu (33″) pustím z kopce…..pěkně jalovej nápad    Vyšlo to! Číro po svých odjíždí do park fermé (parkoviště všech přijatých závoďáků) a znovu se mu vrací technická.

První závodní den pro nás začíná už po 5h ranní. Procházíme trialy a vymýšlíme strategii.  Budeme jezdit společně s Lukasem a jeho spolujezdcem Miduem. Marek s Táňou jsou naše technická podpora a nosiči vody. Teplota se pohybuje nad 35°C ve stínu. Jezdíme na jistotu a zbytečně neriskujeme. Postupujeme přesně tak, jak jsme si řekli. Až u jednoho trialu si nevíme rady. Naštěstí to Lukas rozlouskne slovy: “Já normálně na hulváta prokouřím tu chobotnici a vjedu do 1. brány!”. Jak řekl, tak udělal…. Aby si zjednodušil složitý nájezd do 1. brány projel “neprostupným” roštím, kterého se Italové báli. Já jel hned po něm stejnou trasu a všichni se po nás pak opičili.

Po prvním závodním dnu jsem šíleně stahaný a tak po 9 hodině už spím. Nejsem schopný ani počkat ve frontě na společnou večeři a dělám Zuzce ostudu.
Druhý den se mi jede mnohem lépe než předchozí den. Porvé za tento rok začím cítit auto a dopředu už tuším, jak se bude chovat. Výjezdy proti uskákaným samurájům vyjíždíme úplně bez problémů. Na předposledním trialu “u Italky” se ale výrazně zdržíme. Lukas jede přede mnou, projíždí poslendí bránu…. plný plyn a šup do cíle. Aspoň to všichni čekali… místo toho ale čumí po Italce (rozhodčí) a pod plynem to nažene přímo do stromu. Prásk….číro chvíli šplhám ale pak si to rozmyslí dá zpátečku (i když Midu sahá po uzávěrce) a znova do cíle. Výsledkem je už asi 3. proražný kolo a zábava pro všechny přihlížející. Italové si z něj dělaji srandu a říkají, že se kytky řežou a nekácej autem….. Italka zčerveala a tvrdila, že večer přijde na skleničku:-)

Konečně je tu obávaný poslední trial v lese, sešly se tu skoro všechna S-ka. Všichni se obávají 4. branky, která vede potokem. 3. je taky záludná, ale to my neřešíme a rovnou se rozhodujeme jet na poraženou, protože Stresík není klokan. O nic nám nejde, tak se ujímáme úlohy předjezdce. …vjíždíme do potoka, Zuzka řadí uzávěrku. Přední kola bez problém najíždí na schod z šutrů a pak už jen plný plyn! Šup a jsme venku. Máme z branky obrovskou radost a jedeme do cíle. Uff a je to za náma. Teď už v klidu můžeme pozorovat další české posádky.

Večer proběhne už jen menší večírek, protože většina lidí je utahaných a nebo už odjela. Aspoň, že naše pevné jádro nezklame a vožere se jak pryskyřnící 

Malá hádanka na konec: Najdi si Lukase 

Byl to náš první start na Eurotrialu a jsme s ním docela spokojený, i  když nešlo vždy všechno jednoduše. Asi si i pořídíme stopky, abychom se pak mohli hádat s Italama Velké poděkování patří Montymu a Olíkovi, který se o nás po celou dobu starali, bránili naše závodní práva a zásobovali nás informacema.

Text: Honza Škvor
Foto: Honza, Marek, Táňa, Zuzka