Po dlouhé době se nám podařilo utábořit se včas. Spíme kousek před skalním městem Selime.  Hranice do Turecka proběhla úplně bez problémů. Hned v Edirne jsme si za první vyměněné peníze koupili kebab. Dokonce se nám podařilo usmlouvat cenu.
Naše plány trochu zhatily motory. Mně a Zajícovi začaly výrazně  hučet ložiska na klikové hřídeli. Místní servis nás poslal do města Uzunkupru. Po příjezdu nám místní řekli, že servis na Jawu před dvěma lety zkrachoval. Nasměrovali nás dál do Istanbulu.

Istanbul nás šokoval svou rozlohou a neskutečným provozem. Jawičky dostaly pořádnou sodovku. Skoro 100km poskakování v kolonách a proplétání se mezi auty. Naše snažení bylo odměněno. Úplně v centru jsme našli krám na náhradní díly na žavuu (Turkové místo Jawa říkají žavaa). Do opravy motoru se zatím nepouštíme, protože nikdo z nás to neumí. Navíc Turkové v servisech nemají dostatečné vybavení na seřízení kliky.

Pokračujeme dál. Když to vypadá, že hodně bloudíme, tak to není pravda. Vybíráme si vedlejší silnice a užíváme si místní krajinu. Je neskutečná.  Navíc Turkové jsou pohostinní a milí. Vždy, když přijedeme k benzínce, hned dostaneme pravý turecký čaj. A to ani nemusíme tankovat. V klidu si s nima sedneme a rukama, nohama si povídáme:-) prostě pohoda.

Počasí je dost jarní. V podstatě každý den nám aspoň zaprší, abychom promokli. Zima nám není, ale pár stupňů navíc by to sneslo.
Zítra pokračujeme přes Kapadokii a dál na jihovýchod Turecka.
Honza