Cestou k mongolským hranicím jsme potkali enduro cestovku a jejich průvodce nám řekl, že hranice jsou otevřené jen do 18 hodin a přes víkend nedělají. Pro jistotu jsme se zeptali, co je za den….. pátek 1h odpoledne a zbývá nám 250km horama. A sakra. Skočíme na Jawky a mydlíme to přes Altaj, co to dá.

Před pátou hodinou jsme na ruské straně. Nejlepší čas, kdy přejít. Celníci končí směnu a tak jde všechno mnohem rychleji a jednodušeji. Když si vzpomenu, jak jsme tento přechod přecházeli před 7 lety, tak je to zívačka. Škoda jen, že vrátný na poslední závoře šel už domů. Zůstali jsme tam stát společně s finským defendrem. Nakonec jsme ho sehnali a jsme tu! Sice je zima a prši, ale je tu Mongolsko!

Další den po obědě chce Zajíc nastartovat. Motor 2x škytne a rafne se. Hmmm… pěkný. Tak stavíme stany a pustíme se do rozebírání motoru. Válce zadřený nejsou, spojka je ok. Tak jedině ložiska na klikové hřídeli. Motor vyndáme, naložíme na moji Jawu a jedeme se Zajícem 15km do posledního města Ogli. Místní servis je naprosto šílený  a mechanici nešikovní. Všechno řeší kladivem. Tohle nedáváme a motor jim seberem a jedem zpět do našeho kempu na kopci.

Zítra jedeme na další pokus jinam. Ponk ani vercajk nikde nemají. Nakonec zůstaneme u jednoho místního opraváře. Tady si to rozebíráme sami a on jen přicmrndává. Speciální přípravky ani stahováky nemáme, tak různě improvizujeme. Motor rozeberem bez jediné rány kladivem. Mongolové učte se!

Bohužel nás čeká to nejhorší. Střední ložisko na klikové hřídeli je úplně na kaši. Je to v háji. Tohle vyžaduje speciální nástroje, přesnost a velké zkušenosti. Ani jedno nemáme…

Místní mechanik zmizí a my rešíme, co dál? Nechat si poslat novou kliku? Jak dostaneme motorku a Zajíce do Ulanbátaru?

Nakonec se mechanik vrátí s tím, že našel ve městě lis a jestli si to nechceme udělat. No co, zkazit už to víc nejde, tak jdem do toho. Kliku rozlišujeme, ložisko vyměníme (měli jsme náhradní) a nalisujeme. Pak kliku opět lisujeme dohromady. V manuálu jsou všechny kóty s určitou tolerancí… my nemáme ani metr. No co, oko vidí. Po 3h u lisu je vcelku. A teď ji celou vystředit! Naštěstí máme na telefonu specialistu na kliky z ČR. Radí nám, jak kliku vystředit i bez soustruhu a úchylkoměru. Svaříme stojánek na kliku a pomocí dlouhé páky měříme kmitání na konci páky…

No měříme, hádáme,  snad je to ok

Je večer a tak na to kašlem. Zítra je taky den. Vracíme se do našeho bivaku. Brzo ráno vstáváme a jedeme zase do „dílny“. Tentokrát i se Zajícovou Jawou. Přes město ho táhnu na laně. Kupodivu to bylo snadný pro oba.

Cele dopoledne motor skládáme. Kolem poledne nastává chvíle prvního startu. Jsme nervózní… motor na poněkolikáté hodně těžce chytá. Postupně se rozdejchá. Moc nehučí a ani nevibruje. Že by zázrak, nebo štěstí začátečníků? To se ještě uvidí, až motor ujede několik set km a nerozpadne se. Rychle vše balíme a vyrážíme k jezeru 40km za město.

Tam bohužel dojedeme až večer, protože Radek 2x píchne zadní kolo….. tady nic nejde lehce.

Hlavně, že jsme tady a je to tady pořád stejně krásné, jako před lety!