Posledních několik dnů v Magadanu jsme se rozhodli strávit venku a zkusit někam jít. S oblibou říkáme, že se z nás stali nucení batůžkáři Jeden den se nám poštěstilo a nepršelo. Neváhali jsme, sbalili tábor a vyrazili do tajgy. Ušli jsme sotva 2 km a přišel první brod - dlouhý asi tak 100m… no super!

Brodit nešlo, tak jsme to zkusili po trubkách vedle. S batohem v plný polní to byl celkem adrenalinový zážitek. A stejně to bylo k ničemu. Po dalších 3km cesta končí. Tak pro velký úspěch jdeme stejnou cestou zpět. Ještě jsme zkusili několik marných pokusů jít mimo cestu, ale to stejně ukončil déšť. Bez auta nebo motorky se nedá nic.

Po dalším dnu ve stanu je tu konečně odlet do Vladivostoku. Po dvou hodinách letu jsme tu. Venku je tma a my nemáme zajištěné spaní. Kašlem na to a jdeme kousek za letiště. Je tu šílený vedro (35°C) a vlhkost. Potí se mi snad i oči. Do toho ještě komáři a mušky. Spíme mezi silnicí a mokřadem. Shodujeme se, že je to nejpankovější spaní celého zájezdu.

Druhý den jedeme vlakem do centra Vladivostoku. Podaří se nám sehnat levný hostel přímo v centru. Oblečení do tepla máme samozřejmě v motorkách. Nezbývá než jít nakoupit nové. Ve špinavých kalhotech a pohorkách chodíme po butikách. Jsme z toho pěkně na nervy. Ale nakonec slavíme úspěch. Máme kraťasy a pantofle. Sice nejsou moc hezké, ani nám moc nesedí, ale pro nás dobrý….

Nasledující den jdeme do přístavu na domluvenou schůzku s Yuriem a Světlanou. Po třech měsících na cestě máme problém se Světlaně dívat do očí, když s ní mluvíme :-) Jsou milí a ochotní. Bohužel zprávy nemají dobré. Teprve dnes motorky vyjíždí z Magadanu. Cože?! To si snad děláte srandu?! Bohužel ne. Námořní doprava má na všechno dost času. Domluvíme tedy překládku motorek bez naší asistence a v tom přichází další šok. Je dost možné, že motorky budou ve Vancouveru za 2 měsice! Nějak se s tím smiřujeme. Hned jdeme hledat letenky do Kanady. A protože dobrých zpráv není nikdy dost, tak naše levné letenky jsou prodané. Celé odpoledne sedíme u internetu a hledáme jiné. Naštěstí s úspěchem. Sice každý poletíme jiným letem, jinudy a doletíme jiný den, ale cena je přiměrená. Večer to jdeme zapít k moři:-)

Máme tu ještě 2 dny a tak se je snažíme duchaplně využít. Jdeme do muzea, které je umístěné v ponorce. Je tu i nejdelši zavěšený most na světě a tak musíme samozřejmě k němu. Vladivostok Radkovi opravdu připomíná San Francisco, jak už jsme o něm četli. Je to obrovský skok oproti Magadanu. Je tu i mnohem levněji. Já se nestíhám dívat a fotit upravená terenní auta. Peníze tu opravdu jsou vidět na každém kroku.

Radek: Je tu spousta pěkných holek, které se v tomto počasí moc neoblíkají