Příjezd na turkménské hranice nešel tak lehce, jak jsme si představovali. Asfalt 50km před hranicí zmizel a jeli jsme volnou krajinou.  Uprostřed ničeho najednou stála honosná hranice. Hned při vjezdu na kazašskou stranu jsme odmítli dát „padarok‘ a tak nás nechali hodinu stát před hranicí na přímém sluníčku.

O 7 hodin a 600USD později už stojíme na druhé straně čáry. Celníci se k nám chovali velice slušně a mile. Všechny USD jsme vydali za místní poplatky (pojištění, daň za levný benzín, víza, ….)

Pokračujeme v naší blbosti a neznalosti. Máme tranzitní víza pouze na 4 dny. Nenavazují na uzbecké. Turkménské končí 2. a uzbecké začíná 3. Proto teď spíme v bezcelní zóně mezi ostnatým plotem. Ale aspoň tu máme srandu a velký zážitek.

Na celou zemi máme hodně málo času a navíc tu silniční síť je v šíleném stavu, když zrovna je. Jedeme co to dá. Každý den aspoň 9h čistého času v sedle a já ve stupačkách. Je to policejní stát a tak nás každých 50-100km staví silniční hlídka. Vždy se k nám chovají velice slušně a snaží se i poradit. Nejsou tu žádné ukazatele a tak běžně zastavujeme u policejní stanice a ptáme se na cestu.

Jedeme napříč přes Karakumskou poušť. Teplota leze přes 40 stupňů. Večer konečně dojíždíme 6km od našeho cíle. Brána do pekla (v turkmenštině Darvaza nebo Derweze). Vrháme se do písku a jedeme na azimut, nejde to. My i Jawy dostáváme hrozně na prdel. Jsme tak blízko a nejde to. Přeci se nevzdáme. Je 7h večer, stavíme stany hned vedle anglické expedice, která zná cestu. Pro nás je volná poušť nepřekonatelná. Jsme odhodlaný to za každou cenu vidět. Bereme batohy, vodu, gps a jdeme pěšky.

Když vylezeme první písečný kopec, tak okolo jede kamaz! Super! Nasedáme do něj a už to mydlíme pískem mezi dunama. Ridič se asi chce předvést a tak to pěkně maže.

Přijíždíme na místo a nemáme slov. Něco takového jsem v životě neviděl. Obrovský hořící kráter, svítí do tmy.
Fotíme, točíme a obdivujeme. (jak Díra nebo Brána do pekla vznikla čtěte na wiki) Jsou tu i jiné expedice teréníma autama. Bohužel se nevrací a tak musíme nazpět po svých. Nevadí. Těsně před půlnocí jsme už ve spacáku. Vidět díru do pekla stálo za všechny ty problémy, peníze i hodiny v sedle!

Info pro cestovatele:
Přespat u brány do pekla se dá. Ale prijezd je pouze pro terenni auta. Mit KTM tak bychom to taky dojeli, ale Jawy ne. Musí se odbocit tak cca 1km pred zeleznicnim prejezdem do prava smerem z Aschabatu na Nukus. My jsme spali na te odbocce ke krateru. Tady jsou jeji souradnce N 40°12.115,  N58°24,927. Odtud je to pres piskovy kopec 5km. Jakmile se prejedou koleje, tak je to v haji. Pres ne se pak neda dostat.