Po oprave motoru konecne vyrazime dal na vychod. Podle aktualni predpovedi se na nas zene hodne deste, takze se rozhodujeme pro jizni cestu pres Altaj, ktera by mela vest pousti a nehrozi zapadnuti v bahne. Opoustime Olgi, po 100 km konci asfalt a zacina to prave Mongolsko. Vjizdime do hor a zahy porusujeme predsevzeti, ktere jsme si dali uz doma, ze nebudeme jezdit v desti :-).

Zacina prset a nas ceka nahorni plosina s nekolika brody, ktere rychle nabiraji na hloubce. Parkrat i zastavujeme a prohlizime, kudy to pojedem, jako na vode . Vse jsme zvladi a odpoledne si davame jidlo v mistni obcerstvovne – dobry. Cestou nas trapi defekty zadnich kol v mnozstvi vetsim nez malem – pichame tak trikrat denne. Nakonec kupujeme ctyri nove duse, ktere vydrzi az na konec mongolska. V Khovdu delame vetsi nakup a pokracujem po novem asfaltu skoro az do Darvi. Cestou nic zajimaveho, snad jen ze Honza na nudne silnici trochu usnul, coz jsme poznali podle toho, ze prejel jedinou odbocku na 180 km cesty :-).

Za Darvi zacina opravdovy masakr. Cca 200 km pousti cestou plnou rolet. Snazime se jim vyhybat na krajich cest, kde byva hlubsi mekky pisek (docela risk na motorce ), ale nekde to proste nejde a motorky dostavaji poradne zabrat. A my taky – jedem tak 15-20 km za hod. Po dni a pul jsme na Altaji a rozhodujem co dal.

Puvodne planovanou poust Gobi zavrhujem uplne, pousti uz jsme videli dost a vsechny jsou podobne. Navic nam nase rychlost neumoznuje jet puvodne planovanych 200 km za den a nechceme nabrat casovou ztratu. Otacime tedy na sever a do Ulanbataru jedem strednim Mongolskem. Tady je konecne Mongolsko, na ktere jsem se tesil. Nekonecne zelene plane a vsude spousta koni, parada… Na stopadesaty pokus dokonce nalezame jezero, kde nejsou ryby uplne blby a nechaji se chytit. Nachytali jsme si okouny k veceri asi tak za 15 minut. Braly jako divy, rybarsky sen . Trochu legrace byla, ze jsme nemeli zadny olej na smazeni a drevo taky nebylo k dispozici, takze jsme museli vymyslet  jak je udelame. Nakonec jsme je uvarili a byla to dobrota. Po prijezdu  do Ulanbataru hledame jurtovy kemp Oasis, na ktery jsme dostali tip od manzelu z Islandu, ktere jsme potkali uprostred pouste. Schazi se tu podobne zalozeni lide jako my, takze tu jsou tri upravene Defendry, jedno Iveco, jeden Unimog, sest Transalpu, tri GS 1200, ctyri Afrikatwin a tri Jawy – nadhera :-).

Finy s Defenderem a Francouze s BMW uz zname z drivejska. Vypravime si zazitky a davame navzajem rady, od dvou rusu ziskavame cenne rady na Cestu kosti (info bude v samostatnem clanku). Nejen my, ale uplne vsichni resili technicke problemy. Francouzovi kleknul motor a jeho motorka jede domu v bedne. Nemcovi zase na jeho BMW prasknul uchyt motoru k ramu a cekal na dily z domova, Finove resili utrzeny tlumic.

Mongolsko dava zabrat a je uplne jedno jestli mate stroj za 20 tisic nebo za 2 miliony. I kdyz nejsem velky priznivec kempu, tak tohe bylo fakt dobry. Jen pro jistotu upozornuju, ze je to uprostred mesta namackane v ostatni zastavbe, takze necekejte zadnou rozkvetlou louku . V Ulanbataru se jdem druhy den podivat na chram Gandam a na bazar Narantul. Nikdo nas neokradl a nakoupili jsme batohy na cestu do Whistleru, takze dobry. Navic tam maji bistro, kde dost dobre vari. Odpoledne se vracime do kempu, balime a vyrazime. Dojeli jsme ale jen k pumpe o 30 metru dal. Moje motorka nejela (posledni dobou nicila jednu novou svicku za druhou), zkousime vse mozne a nakonec vymenujem civku a obe svicky a motorka konecne chyta, hura. Kodrcame se pres cele mesto a jsme radi ze jsme venku. Mongolove jezdi dost prapodivne, rozhodne ale v jejich doprave nehledejte system ani ohleduplnost. Jsem moc rad, ze Istambul je v Turecku a ne v Mongolsku – to bysme tam byli jeste ted… Dnes se nam podarilo dostat az na hranice a ty jsme nakonec zdarne prekrocili. Mongolska strana bylo srandovni kolecko po okynkach za ucelem ziskani ctyr razitek. Ruska strana opet velmi solidni a profesionalni pristup (velka zmena proti drivejsku). Je ale videt, ze Rusove nemaji radi Mongoly a jejich trochu natvrdly pristup ke vsemu co delaji a davaji jim to nalezite najevo. K nam se chovali uplne jinak…

V pristich dnech nas ceka velky presun na vychod a pokus o zdolani Cesty kosti. Mame dost protichudne udaje o jeji sjizdnosti, takze jsme sami zvedavi, jake to bude ve skutecnsti.

Zaverem k Mongolsku musim rict, ze takovy pocit naproste svobody zazijete malokde. Nikdo se o vas nestara a nic vam nezakazuje. Krasna priroda a volne pobihajici zvirata mezi jurtami to jen dokresluji. Drzte se klidne dal od hlavnich tahu, cesty jsou kolikrat lepsi a budete tam sami.