Další rok je pryč a je tu offroad festival, který je povinný pro všechny Arysty :-) Už 3. ročník akce se konal v Bratronicích u Kladna. Mně konečně, po roce práce a nekonečných přestavbách, jezdí auto a je připravený v plný zbroji hájit svou značku na připravených soutěžích. Vyrážíme se Zuzkou už v pátek večer. Každý máme své závodní auto. Já jedu v Aru a Zuzka v Mitsubishi Colt. Na co osobáka na ofrroad festivalu? K večernímu orientačnímu závodu 

21:05 Start – máme odstartovaný noční orientační závod. S naším ”závodním speciálem” jedeme na jistý vítezství. Já tentokrát nesedím za volantem, ale jako spolujezdec držím v ruce itenerář a naviguju. Zuzka řídí a pomalu se dostává do závodního tempa. Dokonce se už ani nebojí motor vytočit do červených otáček a nechat prokluzovat kola . Jen jí nějak nemůžu přemluvit, aby jezdila zatáčky driftem.

Závod dokončujeme po druhé hodině ráno a jsme diskvalifikovaný. Chyba byla v navigaci, protože itinerář nebyl napsaný podle běžných pravidel a já proto chybně odečítal km. Ale příště…. Vám ukážem.

Druhý den ráno vyrážíme s Arem na offroad tratě po areálu. První naše soutěž je “Neucmrdni”. Pravidla jsou jednoduchý. Spolujezdec veze kelímek (0,5l) plný vody a čím míň vyleje, tím líp. Samozřejmě se nejede po cestě, ale po offroadový trati. Započítává se i čas. Nevilili jsme skoro nic, ale čas nás posunul “až” na 7. místo.  Mezi Arama jsme první!:-)

Hned druhá soutež je “Slepec”. Mám na hlavě pytel a Zuzka mě musí navigovat ve složitým terénu, aby jsme projeli vytyčenou trat. Je to divný pocit, když nic nevidíte, auto je v náklonu a každou chvíli čekáte, že se převrátíte. Soutež jsme dojeli zhruba v polovině startovního pole. Nic moc. Aro má prostě malý rejd a nevěděli jsme, že za couvání jsou trestný body…

Odpoledne nastupejeme do další souteže “Trial”. Pravidla jsou jednoduchá – projet vytyčenou trať co nejrychleji a neporazit tyčky. Podvozek na nerovnostech pracoval pěkně. Škoda jen, že má tak malý rejd. Když jsme dojeli do cíle, mezi Arama jsme byli 2.! Většina majitelů rumunských miláčků si na tuhle trať netroufla…)

Odpoledne Zuzce dorazili rodiče a mně skoro celá rodina. Všechny jsem provezl po trati, ale při poslední jízdě se mi podařilo prorazit olejovou vanu a zlomit přední péro. To pro mě znamenalo konec ježdění a potupný odtah domu.

Ale protože jsem zarytý ofrouďák a mám rád bahno, musel jsem reprezentovat při souteži “Bláťák”. Trať, kterou projížděly 3 dny auta a pořádně smíchaly bahýnko s vodou, si na závěr dne proběhnou i jejich řidiči. Ikdyž jsem trať už nestihl projet Arem , tak jsem si jí aspoň proběhl. Doběhl jsem na 3. místě a vyhrál sprchu do auta. Bahno jsem měl úplně všude. Nejhorší to bylo v uších a puse.

Pořadatel zvolil zajímavou formu mytí závodníků. Hasiči připravený na odbahnění aut tentokrát odbahňovali dvounohý bahňáky. Postavili sme se před hasičskou Tatru a snažili se umýt a ještě to přežít. Tohle bylo horší než samotný běh. Proud vody byl tak silný, že z nás skoro strhával i oblečení. Tohle bylo krásný zakončení letošního festivalu a už se těším na příští rok.

Text: Honza “ofroudak” Škvor
Foto: Honza Škvor, Zuzka Čiháková