Nase prvni zastavka po navstevach v civilizaci byla v rodisti Medi Bedi:-)  Ano, opravdu Yellowstone national park. Dorazili jsme odpoledne a tak jsme meli jeste cas se jet podivat na jednu z nejvetsich atrakci parku. Ja tomu rikam fontana, ale spravne je to gejzir Old Faithful. V pravidelnych intervalech strika az do 50m. Zajimava podivana.

Spime primo v parku. Je znat, ze se blizi zima. V noci jde teplota pod nulu a rano se mi nechce vstavat. Mame ale malo casu, tak musim. Vyrazime na 200km dlouhy vyhlidkovy okruh po parku. Je plny gejziru a zvirat, ktera se neboji. Dokonce jsme videli i Bedu, ale nemel kravatu…..

Jeste jedna noc v parku a musime jet dal. Bohuzel kvuli zdrzeni v preprave motorek musime prehodnotit nas plan. Solnou plan Boneville musime vynechat. Mirime rovnou na Pikes Peak. Cim vic se blizime ke Skalistym horam, tim je vetsi zima. Kazdou noc klesa teplota pod nulu a pres den se to moc nelepsi. Zacina prset, ach jo. Jedeme dal a mirime do prvniho sedla okolom 3tis.m. Jenze v pulce kopce se dest meni v snih. Jedeme porad vys a vys. Najednou je z deste regulerni vanice a silnice se stava nesjizdnou. Zastavujeme vedle silnice.

Situace zacina housnout. Silnice je pokryta snehem. Auta bez pohonu vsech kol konci jako my. Jsme v pasti. Nemuzeme na horu ani dolu. Porad chumeli. Od mistnich ridicu dostavame informace, ze silnice v okoli jsou uzavrene a ze nema cenu nikam jezdit. Rozhodujeme se, ze motorky stahneme o 400m niz na odstavne parkoviste. Zuzka jde pesky a my s Radkem jedeme opatrne dolu. Na parkovisti stavime stan a resime, co budeme delat dal.

Pocasi se mezi tim umoudri a silnicari vypluhuji silnici. To je nase sance! Rychle vse balime a vyrazime. Mezi tim zase zacina chumelit, silnice opet pod snehem. Chybi uz jen kousek a tak nezastavujeme….. Dobre jsme udelali po nekolika km jsme v sedle! Jupiii. Nahore sviti slunicko a silnice uz je jen mokra.
Spime v udoli a premyslime, jestli na Pikes Peak vubec pojedeme, protoze v ceste je jeste jedno sedlo…. Rano je hezky a tak jedeme. Je to divny pocit, kdyz jedete do kopce a vedle vas zasnezuji sjezdovku. Ale mame to za sebou a jsme pod Pikes Peak. 

Pro ty, co nesleduji motorsport, tak na Pikes Peak se jezdi jedny z nejslavnejsich a nejsilenejsich zavodu do vrchu. Trat ma prevyseni pres 2tis.m a my jsme na startu. 3…2…1… start.  Vyrazime, co to da. Je zima a tak muzeme Jawy tavit na plny plyn. Je to uzasny pocit, rezeme jednu zatacku za druhou a predjizdime se navzajem. Nad 3tis.m uz zacina snih a musime davat pozor na led. Od 3,5tis.m Jawam dochazi dech a jedeme na jednicku. Je to velike stoupani a sama zatacka. V case 24,5min koncime ve vysce 3947 m.n.m.! Sice je to tesne pod vrcholem (zavreno kvuli snehu), ale nam je to jedno. Tohle se musi zazit, nechapu jak to dokazou jezdit pod 10min.

Cestou dolu jedeme pomalu a kochame se. Chladime brzdy. Zuzka je dokonce jednou uvarila:-) a proc? Protoze ji Honza vynadal, ze brzdi malo predni brzdou….

Ted uz jsme v nizine, kde se oteplilo a mirime do Milwaukee. Dokonce byla sprcha!:-)

Posted from WordPress for Android